Ač byla uplynulá sezóna úspěšná a naplněná, nesla se také ve znamení toho, že jsem víc nelezl, než lezl. Krom jiného jsem měl v plánu několik výjezdů do Tater, na Glockner, dokonce i Ortler. Nakonec z toho všeho byl jen jeden výjezd koncem sezóny na Glockner, který jsme stejně nakonec otáčeli 28 m pod vrcholem za silného větru, sněžení a mlhy, ve které se občas ztrácel i parťák navázáný na druhém konci lana.

Jeden by z toho mohl být zklamaný, tolik plánů a co z toho? Někdy v plánovaném termínu prostě nejsou podmínky, nepřeje počasí, nesejde se partička nebo máte blbý pocit, že máte raději zůstat doma. To je pak veškeré plánování marné a člověk si říká, zda si vybral dobrý sport.

Nebo se podíváte na celou věc z trochu jiné perspektivy, vědomým pohledem. Je to něco, co staví celou výpravu do hor, do trochu jiného světla. Tady primárně nejde o výkony, vylezené obtížnosti, zdolané vrcholy. Ale člověk začne naslouchat celému procesu přípravy, realizace a průběhu výpravy až k návratu.

Někdy jsou to jasné signály, kdy vám cestou na hory klekne auto a vy se tam prostě nedostanete, ale někdy jsou to jen lehké náznaky nebo divný pocit, který vás upozorňuje na potenciální průser. A je jen na vás, jak tyhle signály vyhodnotíte a důvěřujete celému procesu, jak k vám hory mohou promlouvat. Potom už nejde jen o zdolání samotného vrcholu, ale zjistíte, že samotná cesta vám může dát mnohem víc.

Tento vědomý přístup mě hory naučily. Také díky tomu, že jsem byl ochotný jim naslouchat a občas se vzdát vytouženého vrcholu. Někdy to bylo až díky pořádnému průseru, který mě vyškolil. Celé je to o tom s jakým vědomím a pozorností do hor vstupujeme.

Foto by T.Z.

Už se těším na další výpravu, lezení, skialpy, až se nadechnu svěžího vzduchu a budu si užívat kársu hor!

Hore zdar!