Výstup na Ľadový štít, třetí nejvyšší horu Vysokých Tater.

Terka, moje klientka a teď už i skvělá kamarádka, popisuje náš další společný výstup.

“Teriii…“ budí mě tichý hlas Tomáše a je jasný, že i ten krátký a neklidný spánek je u konce.

Ještě jsem ani nestačila vymyslet, jak popíšu tu jeho včerejší „zážitkovou pedagogiku“ (rozumněj: no, to nevadí, že čelovka nebyla napsaná, příště si ji prostě vezmeš.. kdy se z kochání se z usínajících štítů a básnického popisu hučících vodopádů a šumu lesa, rázem stal boj o to, ať se mu držím dostatečně  blízko a mám aspoň trochu světla na cestě) a už opouštíme Zámkovského chatu a vydáváme vstříc našemu cíli.

Tomáš nasazuje ostré tempo a oznamuje, že čaj a snídani si dáme na Téryho chatě asi za hodinu, čímž mi jasně dává najevo, že mám rozlepit oči a přidat.

Snažím se teda nebýt moc pozadu, ale přesto vnímat tu nádheru brzkého rána, kdy ještě venku není nikdo kromě kamzíků a nás. Na okolní štíty dopadají první paprsky vycházejícího slunce je zřejmé, že dnešní počasí bude v topu.

 

 

Už napapkaný a spokojený Tomík mi s hrnkem „nosičského“ čaje v ruce ukazuje, kam jdeme. „Tak to máme tak na týden…“ převracím oči pro změnu já a Tom povzbuzuje, že za tři hoďky jsme tam. Je zlatý, takže cestou dává přestávky, abych si trochu odpočinula, nabrala dech a doplnila cukříky, ale světe div se, jak řekl, tak bylo. Za tři hodiny jsme tam a pyšně se zapisujeme do vrcholové knihy.

 

Tom: „Tak vidíš, už víš, co to je exponovaný hřebínek“.

Já: „Jo, nebylo to tak hrozné.“

Ale v mém podání to byla většina času strávená na čtyřech, protože i po půlroce lezení mám pořád strach z výšek a moc jsem mu teda nevěřila, že v případě mého pádu ochotně skočí s lanem na druhou stranu srázu. No, hlavně že jsem neblinkala..

Tom: „To je skvělé, tak přelezem ještě kousek až na Malý Ladový štít.“

A to byl teda poctivý kousek..

 

Jestli jsem se bála předtím, tak zpětně – to nic nebylo. Tenhle přechod byl mnohem náročnější, ale ve výsledku pro mě vlastně mnohem jistější.

Stále žasnu nad tím, jak Tom umí udělat všechny ty uzly a udělat jištění a když sleduješ, jak se soustředí a precizně prohlíží stěnu.. s ním jsi v bezpečí a to je jak doping pro tvůj lezecký morál.

 

Počasí je nádherné, krása a čistota majestátních štítů dechberoucí.

Otevírá se mi úplně nový svět a napadá mě, že se bojím, že už to nechci jinak, ale nebojím se, chci to přesně takto.

A není to o výkonu a odškrtnutí ze seznamu: tady jsem byla.

Tady se vracíš k esenci, se kterou jsme se narodili, vracíš se zpět k sobě, ke svému nitru.

Není nic, jen ty.

Tady prostě JSI.

 

Ty a tvůj průvodce Tomáš, který ti nenuceným způsobem ukazuje, co můžeš zažít.

On takovým výstupům říká: schůzka se sebou nebo vědomý výstup.

Vytváří ti bezpečný prostor pro témata, na která se chceš podívat a dává ti možnost vidět věci z jiné perspektivy.

Nebo když nemáš téma, najdeš odpověď na otázku, kterou sis ještě nepoložil.

Nebo prostě najdeš jen sám sebe.

Možná to nejde popsat, možná to prostě musíš zažít.

Možná to nejde pochopit, třeba to jde jen cítit.

Možná už to znáš a možná na to nikdy nepřijdeš.

Ale cesta je cíl.

A Tomáš je skvělý průvodce.

Tak sleduj vhtakademie.cz a neboj se to zažít.

Za podporu díky oblečení Rab a vybavení ClimbingTechnology.