„Tááák“, přehazuje mi Tomáš zbytek lana přes rameno a ukazuje, kam mám jít. „A jsi vedoucí lanového družstva.“ Pyšně si narovnám přilbu, zamávám cepínem na další lidi z party a pokračujeme v cestě na vrchol. Aha, už chápu, proč se

Výstup na Ľadový štít, třetí nejvyšší horu Vysokých Tater. Terka, moje klientka a teď už i skvělá kamarádka, popisuje náš další společný výstup. “Teriii…“ budí mě tichý hlas Tomáše a je jasný, že i ten krátký a neklidný spánek je

Terka, moje klientka a teď už i skvělá kamarádka, píše o svém prvním ledovci.   Tom: „Nechceš s námi jet na konci prázdnin na ledovec?“ Já: „Zvládnu to? Tom: „Jasně.“ Já: „Ok, tak mě tam napiš.“ A tím okamžikem na to

Pomalu končí jeden parádní lezecký den ve skalách. Počací přálo, lezců bylo tak akorát, kochám se výhledy z vršků skal. Vylezené cesty jsou hezké linky, ale už jsem je v poslední době lezl několikrát, vím co čekat, kde je klíčový krok, lezu

  Ač byla uplynulá sezóna úspěšná a naplněná, nesla se také ve znamení toho, že jsem víc nelezl, než lezl. Krom jiného jsem měl v plánu několik výjezdů do Tater, na Glockner, dokonce i Ortler. Nakonec z toho všeho byl jen jeden

Říká se, že dvakrát nevstoupíš do stejné řeky, ale o třetím opakování se už nic neříká, navíc na horách to asi moc neplatí, protože řek je tam jen pramálo. A tak se stalo, že letošní sezónu jsme se ocitnul na

Strachu, je nejlépe čelit přímo. Postavit se mu tváří v tvář. Teprve pak můžete posunout své hranice a zažít intenzivní pocit života. Proto se vracím na místo činu – Grossvenediger, kde jsem před pár lety zažil velmi intenzivní chvíle!  

„Byl už večer, měsíc se vyhoupl těsně nad temnou hradbu okolních štítů a na obloze se ukázaly první hvězdy, právě v tu chvíli jsme docházeli na Zámkovského chatu…“ V plánu máme vylézt na Lomnický Štít, Téryho kuloárem a Jordánkou, další z

Tenhle kopec jsem měl v lezeckém hledáčku už nějakou domu. Vždyť jde o jednu z nejvýraznějších ikon Tater. Vede na něj mnoho atraktivních linií a je opředen mnoha horolezeckými zkazkami. Po delším plánování a čekání se mi to konečně povedlo.

„Kdesi vysoko v horách je ukryto pohádkové bohatství – zlatý poklad, který po staletí střeží Tonkawové před chamtivými bělochy.“ Tak zní úvodní charakteristiky stejnojmenného filmu na motivy Karla Maye, Poklad na Stříbrném jezeře. Mně se podařilo podobný poklad objevit v