„Můžeš se tu cítit trochu sevřeně, mezi vápencovými stěnami, ale zároveň vnímáš ten rozlehlý prostor a volnost! Tady si užiješ všechna roční období – každé má svou krásu i surovost. Tuhle lásku jsem potkal už za mlada, ale drží se mě do teď.“

Na konci září jsme se vypravili užít si poslední slunné podzimní dny, zdolat vrcholy ferratami i pěšinami a načerpat sílu hor. Kam jinam, než do Dolomit, a jak jinak, než v partě skvělých přátel.
Končící babí léto má v Dolomitech tu výhodu, že zde nepotkáš davy turistů a návštěvníků, jako přes léto. Za to ale nemůžeš počítat s tím, že všechny lanovky, kterých je tu požehnaně, ještě budou v provozu. O to hodnotnější ty výstupy pak jsou.

 

Tady se psaly dějiny války i lezení

Kde jinde začít dolomitské etudy než u ikony Dolomit Tre Cime di Lavaredo. Ty nás první den vítají křišťálově modrou oblohou, ale také řádným ranním chladem. Tady se psaly dějiny války i lezení a je to tu stále znát. My si dáváme jednodušší ferratu na rozlez, cesta polního kuráta Hospa (B/C) na Toblingerknoten (2617 m). Okruh kolem Tre Cime zakončujeme zaslouženým kafíčkem a pivem na chatě Lavaredo, která je společně s chatou Auronzo ještě otevřená.

  

Jedním z mála kopců, kde je lanovka ještě v provozu je Lagazuoi 2756 m. nad sedlem Falzarego 2105 m. Ten je zajímavý tím, že jej při bojích v první světové válce kus odstřelili a je prošpikovaný tuleny a chodbami. My se vyvážíme lanovkou na horní stanici. Odtud pěšky vyrážíme směrem k nástupu na ferratu Tomaselli (D), jednu z těžkých a hodnotných dolomitských klasik. Společně s námi jdou i ti, kteří pro tento den zvolili pohodovější, pěší variantu.

Ferratou na skalnatý vrchol Südliche Fanisspitze

Ferrata začíná těžkým traversem, který záhy vystřídá pestré vertikální lezení, kde si užijete proměnlivost skalního terénu. To vám umožní lézt ferratu takřka bez použití lana. Vše je určeno pro ty největší ferratové labužníky. Zanedlouho nás vítá skalnatý vrchol Südliche Fanisspitze 2980 m. Cestou dolů ještě zdoláváme zajištěné, strmé úseky a nepříjemná suťová pole.

 

A pak alou na chatu. Odměnou na závěr je zlatavý mok a úžasné výhledy z terasy chaty Lagazuoi. Odtud je vidět Marmoláda, Civeta, ale i masivy Tofán. Kdo by zde chtěl zůstat na noc, může. Dokonce si může dopřát i relax v podobě sauny, kterou zde mají v podobě obřího saunovacího sudu.

Pozor na orientaci

My toho ještě nemáme pro dnešek dost a tak volíme sestup legendárním válečným tunelem, který směřuje do sedla Falzzarego. Zde si dejte pozor na orientaci, chodeb je tu požehnaně a ne jedna skupina sejde z hlavní sestupové linie. Schody v tunelu jsou příkré a stropy nízké. Čelovka s helmou jsou nezbytností. Zážitek to byl pěkný, ale radši jsme venku na večerním slunci, které kouzlí na západních stěnách okolních skal neskutečné barvy.

Z Cortiny na kopec Monte Faloria

Třešinkou na dortu dolomitské etudy je relativně mladá sportovní ferrata Sci Club 18 (C/D), vybudovaná v roce 2009 horskými vůdci z Cortiny na kopec Monte Faloria 2123 m. Skvělá je její poloha a dostupnost od autobusového nádraží přímo z centra Cortiny. My jedeme auty ještě o něco výše, abychom ušetřili výškové metry. Ferrata je velmi působivá, cítit je zde důraz kladený na bezpečnost, který se v některých pasážích projevuje až přejištěním stěny. Opět si zde užijete skvělé lezení po skále, ale i silovější, vertikální kroky. A pokud si myslíte, že už jste nahoře, opak je pravdou. Za horizontem na vás čeká další a další zajištěná pasáž.

  

Na vrcholu ferraty se můžete občerstvit a sjet dolů lanovkou. Ta je teď ale již zavřená, takže si to hrneme ostrými serpentýnami dolů. Cestou dolů nás čeká překvapení v podobě starého kamenného stavení, kde se natáčel legendární film Cliffhanger s mistrem Stallonem. A opravdu! Stavení si matně z filmu vybavuji.

 

Loučení pro nepřízeň počasí poslední den nebylo ani moc těžké. Takže mi nevadilo, že už odjíždím a opouštím italskou milenku.
Neboj „Bella“ brzy na viděnou.

Autor testu je Ing. Tomáš Kadlec, instruktor skalního lezení, horský průvodce