Tenhle kopec jsem měl v lezeckém hledáčku už nějakou domu. Vždyť jde o jednu z nejvýraznějších ikon Tater. Vede na něj mnoho atraktivních linií a je opředen mnoha horolezeckými zkazkami. Po delším plánování a čekání se mi to konečně povedlo. Předpověď počasí nebyla tak pozitivní, jako naše odhodlání a připravenost…

Jelikož přes léto Tatry praskají ve švech, naše kroky směřovaly k noclehu v kempu, kde se nějaké to místo vždy najde. Den před výstupem jsme si také objednali zpáteční tágo na Slezský Dom za 15 E, obsahující dokonce kafe a dezert 😉

Od Slezského Domu vyrážíme lehce před osmou hodinou ranní, což není na tatranskou túru úplně obvyklý čas. U Batyzovského plesa jsme v devět a občerstvujeme se pramínky vody tekoucími z plesa. Zatím nikde nikdo. Ještě aby jo, vždyť je pracovní den. Pod nástup cesty nám to trvá slabou hodinku a půl. Míjíme Batyzovskou próbu a vidíme první skupinky lezců s vůdci, kteří již sestupují. Za několik hodin tudy půjdeme i my.

Náš zrak se ale upíná k levé části JZ stěny Gerlachu, kde jsme si vyhlédli linii „Ľavým pilierom na JZ rebro“ za II-IV. Pod nástupem se navazujeme, věšíme lezecký materiál a následuje ještě pár hlubokých nádechů, abychom se sladili s duchem hor, vyrážíme. Lezeme s průběžným jištěním s tím, že těžší pasáže odjistíme klasicky, postupově.

Na vrcholcích okolních štítů se sbírají mraky. Za chvíli zahalí i naši linii mlha. Rázem je orientace daleko náročnější a my kličkujeme mezi pilířem a vedlejším žlabem. Vše má najednou jiný rozměr, ale stále si lezení užíváme a kocháme se horskými podmínkami. Hlavně aby nepršelo.

Za necelé dvě hodinky jsme na vrcholu. Skvělý pocit a euforie, mraky ustupují a je vidět i do okolí. Nahoře potkáváme jen jednoho vůdce s rodinkou, kteří zrovna scházejí.  Máme celý vrchol jen pro sebe a můžeme se kochat scenérií okolních štítů.

Zanedlouho scházíme dolů Batyzovskou próbou. Lano jsme schovali do batohu, takže jdeme dolů v duchu free sólo. Ve spodních pasážích by se docela hodilo a urychlilo sestup slaněním. Za dvě hodiny jsme dole a koukáme směrem, kde jsme ještě před chvíli stáli na vrcholu.

Cestou od Batyzovského na Slezský dom nás chytne déšť, je to vypočítané na minuty. Tohle nás zastihnout při sestupu, tak je to o hubu. Mokří, ale spokojení si dáváme kafe na Slezském a domlouváme čas odjezdu dolů. Tam už můžeme vše zapít zlatavým mokem a nechat v sobě doznívat vrcholové zážitky. Dnes byl dobrý lezecký den!

 

Autor článku je Ing. Tomáš Kadlec, instruktor skalního lezení, horský průvodce, náš ambasador a tester