„Kdesi vysoko v horách je ukryto pohádkové bohatství – zlatý poklad, který po staletí střeží Tonkawové před chamtivými bělochy.“
Tak zní úvodní charakteristiky stejnojmenného filmu na motivy Karla Maye, Poklad na Stříbrném jezeře. Mně se podařilo podobný poklad objevit v podobě samotného jezera, jeho okolí, úchvatných skalních stěn a hravých via ferrat. Tím pokladem je jezero Como.

 

Jezero Como leží severně od Milána a Bergama, přibližně tři hodiny jízdy autem od Lago di Garda. Na rozdíl od Gardy jsou břehy Coma více přírodního charakteru a není zde tolik turistů. Nad jezerem a dále do vnitrozemí se strmě vypínají vápencové stěny a hory až do výšky kolem dvou tisíc metrů. Zdejšího domácího prostředí si cení i slavný hollywoodský herec George Clooney, který tu má svoji vilku.

 

 

Zejména kolem města Lecco, které je velmi atraktivní svou přímořskou atmosférou a historií, lze najít velkou koncentraci via ferrat. Stejně tak i v dalších místech kolem jezera jsou rozesety další zajímavé zajištěné cesty.

První ferrata, na kterou padl los a kterou jsme vylezli, byla via ferrata Gruppo Alpini Medale, šplhající se na stejnojmenný vrchol Corno Medale 1029 m. Tato zajištěná cesta obtížnosti D je situovaná v impozantní skalní stěně, tyčící se nad severním okrajem Lecca. Skála je překvapivě kompaktní a lezecky atraktivní. Kdo chce, může většinu cesty lézt po skále a členitých chytech. Místo ocelového jistícího lana jsou tu řetězy. Ač je přístup pod ferratu dobře značený, hovor s místním horalem mě svedl z cesty a místo vrcholu plánované ferraty jsem došel na sousední vrchol Monte San Martino 1046 m. Nezbývalo než seběhnout dolů a začít znovu – lezení jsem si rozhodně nechtěl nechat ujít.

Alfou a Omegou zdejšího lezení jsou dvě via ferraty Gamma I a Gamma II. Jde spíše o slovní hříčku, která mě při lezení těchto ferrat napadla. Nicméně tyto dvě cesty rozhodně stojí za to. Pro ty, kteří si chtějí udělat pohodovější den, přichází v úvahu ferrata Gamma I (C). Tato cesta šplhá přes soustavu žebříků na náhorní plošinu k vrcholu Pizzo d´Erna (1365 m), kde panuje až neskutečný klid a otevírají se před vámi překrásné výhledy do údolí. Po občerstvení v místním „refugiu“ se můžete dolů svézt kabinovou lanovkou za pěkných 6 €.

Pro opravdové vytrvalce a maximalisty se nabízí možnost zvládnout obě ferraty za sebou. Po zdolání ferraty Gamma I můžete po krátkém pěším přesunu pokračovat na ferratu Gamma II (D/E). Ferrata začíná náročným přístupem pod cestu, kdy se škrábete strmě nahoru korytem vyschlého potoka. Na ferratě je několik kolmých, ojediněle až lehce převislých pasáží, koutů a komínů, ale s dobrou lezeckou technikou se zde jen lehce zapotíte 😉 Po zdolání ferraty vám odměnou bude vrcholový pohled na okolní hory, Lago di Como v dálce a třeba i paraglidisté plachtící nad vámi.

 

   

 

Další z perel tohoto třpytivého pokladu je via ferrata Centrale C.A.O (D), která je dostupná z městečka Menaggio na západním pobřeží Coma. K začátku túry se můžete nechat z Menaggia vyvézt místním linkovým autobusem, takže si za pár „éček“ můžete užívat silné zážitky v klikatých serpentinách – místní autobusáci je zvládají jako nevýznamné zatáčky.

Via ferrata Centrale C.A.O. je proměnlivá, pestrá a má již horský charakter. Intenzivní, lezecké pasáže se střídají se skalnatými hřebínky a travnatými přechody. Skála je zde zajištěna ocelovým lanem a hned vedle je jistící řetěz, který můžete použít při absenci chytů či nedostatku morálu. Z vrcholu ferraty je vidět na švýcarskou stranu a jezero Lugano. Za vrcholem ferraty se ocitnete na vizuálně působivém hřebeni, který je bohužel poznamenán nedávnými požáry. Nicméně příroda má svá pravidla, nevzdává se, a tak již zde vesele bují nová vegetace. Kdo by neměl dost, může si po lezení přidat ještě horský trail a cestu dolů seběhnout klikatými vrstevnicemi a ostrými serpentinami.

 

 

Samostatnou kapitolou je na Comu „gastro-zóna“, kterou si může člověk vychutnat nejen na úpatí hor, ale i po návratu z vrcholků a osvěžení v jezeře. Jídlo je tu opravdu znamenité!

Tuto destinaci můžu všem vřele doporučit. Oproti Rakousku zde panuje měkčí ferratová klasa, takže to, co je v Itálii uváděno jako ferratové „Déčko“, v Rakousku by bylo nejspíše tvrdším „Céčkem“. Nicméně to nijak neubírá na hodnotě, půvabu a atraktivitě zdejších cest. Naopak je to milým zpestřením a lokální charakteristikou. Hore zdar!

 

Autor článku je Ing. Tomáš Kadlec, instruktor skalního lezení, horský průvodce, náš ambasador a tester